Výsledky pochodu jsou zveřejněny. Významnými týmy letoška jsou Agenti chodci, Beat Gary, Gettpal, HejaHejTrail.cz, krtkův dort a Whismátí fotroBĚŽCI. Gratulujeme všem. Na předání odměn se ještě domluvíme v návštěvní knize. ∴ Více na stránce Nejnovější zprávy.
Často
kladené
dotazy
Nejnovější zprávy
Výsledky 2017
Návštěvní
kniha
bvvs[@]vyskovnice[.]cz


Brněnské vokruch vokolo Štatlu

... aneb 100 kiláků za den  

X. ročník

Na startu se sešlo 98 lidí a postupně se vydali z Modřic do Modřic. Cestu popisuje jeden z účastníků, nejstarší z letošních pokořitelů, Tonda Vyhlídal.
 
V duchu si procházím celý úsek cesty. Až na menší bloudění za Kobylnicama,které nešlo minout, protože se tam zdálky ozýval hluk diskošky, šauklů,nebo co a kde   jsme zapomněli odbočit na Šlapky a pokračovali po cestě na Dvorska to bylo celkem v pohodě. Na té silnici se nás sešlo kupodivu několik skupinek zbloudilců. Viděli jsme před sebou na dosah rozzářená světla teplých domovů v Brně, kde se normální lidé pomalu ukládali ke spánku a dohadovali se kudy dál.Nakonec jsme se rozhodli nevracet a vydali polňačkou zleva kolem lesa a mezi zahrádkami do Šlapek dorazili.Tam jsme slepě dali na vůdcovské schopnosti dřívějšího účastníka, který nás perfektně provedl celou dědinou (vlastně už je to město - abych někoho neurazil) a neomylně zavedl na konečnou trolejbusu.Tam jsme se divili, kde je kontrola.Jistě nemusím připomínat Murfyho zákon, že návod se čte úplně nakonec, až selžou všechny ostatní možnosti.Mobilem jsme se dovolali pomoci.Doušek teplého čaje osvěžil a milé slovo potěšilo i když jsme měli za sebou pouze necelou pětinu cesty i s blouděním.

Další úsek cesty po prokličkování se Podolím byl v pohodě. Tam jsem se oddělil od skupiny, která překročila Říčku a šla po druhém břehu a pokračoval po osvětlené silnici do Mariánského údolí a dál stále po pravém břehu k Muchovce.Za vodou na druhém břehu jsem sledoval poblikování čelovek Za Muchovkou na mostě jsem se opět setkal se 4 člennou skupinkou a pokračoval dále. Tento úsek cesty znám důvěrně až po Spálenisko. Občas ho absolvuji v opačné směru na kole nebo na běžkách.Ovšem v odpočinkovém tempu s posezením U jelena a na Muchovce. Pokračovali jsme mně neznámým sestupem do Bílovic (já chodívám k sokolovně po silničce kolem hájovny u Resslova pomníku).Po příjemném osvěžení jsme pokračovali notoricky známým úsekem přes Útěchov do Vranova, kde nás odchytla tajná kontrola a dál k Jelínkovi. Cestou jsme nemohli ovšem nechat bez povšimnutí knihu na Zavíravé. Měl jsem sice pokušení zkontrolovat taky knihu na Babím lomě, ale nechal jsem si ji zajít. U jelínka jsme se dohadovali, kudy dál. Já vím, že pod Babím Lomem je ještě jedna křižovatka , kde se dá odbočit,ale nikdy jsem tam nešel. Nakonec jsme odbočili  hned u jelínka. Kus šli po tuším zelené a pak odbočili vpravo.Kromě toho,že jsem zakopl o vzpříčený klacek a udělal rybičku z kopce jsme dorazili v poklidu do České, kde potěšila teplá snídaně v podobě párku.Na ten velkej rohlík se mně sbíhali sliny.Ačkoliv jsem předtím vypil 2 hrníčky čaje, vyschlým krkem jsem ho protlačil jen se sebezapřením. Po dekorování na polochodce jsme v nezměněné sestavě (Jirka v modrým tričku, Jarek v oranžovým a ještě 2 nadupaní mladíci znalí cesty- viz foto ) vyrazili po červené a pak po žluté Pod Sychrov.Tam už to byla pro mě známá parketa, cestu na Babu a dál přes Jinačovice, Senařov 3 kříže  R.+H. studánky prakticky až k autodromu znám, je příjemné vědět co tě čeká, že nebudeš nikde bloudit. Ale na tom stoupáku na louce do Senařova mně nebylo dobře,ten mě stál dost sil.Přestože bylo asi teprve 9 hod., začlo se ukazovat, že nám bude asi pěkně horko. Na tom odpočívadle se studánkou pak odpadli ti mladíci a už jsme je od té doby neviděli.Jeden měl už delší dobu dobu problémy při sestupech- asi puchýře.

Příjemný byl kratší odpočinek ve stínu pod 3 křížama (dlouho jsem přemýšlel, jaké krize nás podle rozpisu čekají a že zrovna hned 3 - ve stažené tabulce není diakritika.Ten sestup ale opravdu nebyl moc příjemný.) Tam se sešla skupinka, která snad v nezměněné sestavě dorazila až do cíle. Ale zatím jsem pokračoval dál ve dvojici s tím Honzou, který mně svým tempem nejlíp vyhovoval.  Výstup na R. studánku se mně zdál nepříjemně dlouhý a vyčerpávající.(ten jsem neznal, šel jsem jednou opačným směrem  se studánky na Oboru, takže jsem měl mylnou představu) Cestou jsme předešli  osamocenou vysílenou chodičku (Olgu), asi odpadla z nějaké rychlejší skupiny. Chvíli jsme se zastavili na R: studánce, takže nás všichni předešli a na kontrole u H. studánky jsme byli opět všichni pohromadě. Tam se vytvořila cílová skupina, která vyrazila spolu k autodromu. To znamená já, Jirka a Jarek z té původní skupiny, dále nějaký drobnější borec se svéráznou chůzí (Petr), další vyšší štíhlý tuším v bílém triku a šátkem na hlavě (Bohuš) a ten který měl nejvíce sil - borec středních let s tou hadičkou na pití (Milan). U autodromu jsme někde narazili na toho zasloužilého chodiče, co sbíral glejty po hospodách
Od H. studánky nás po celou cestu doprovázel žlutý, vlastně červenočerný anděl -  shodou okolností taky Helena. Jela dopředu a pomohla nám zajistit průchod autodromem. Za autodromem se skupina roztrhla, ještě se sešla  nad Omicemi  u kontroly s  vítanou napájecí stanicí. Honza nějak zaostal, takže jsem pokračoval s Petrem .Ten se pak zdržel ve Střelicích, takže jsem až do cíle pokračoval sám s odstupem od té silnější trojice.Většinou jsem je měl na dohled, takže mě ukazovali cestu, což bylo obzvlášť příjemné, když se cesta klikatila polňačkama. Za celou dobu cesty jsem tedy nemusel vytáhnut mapu, měl jsem štěstí, že jsem vždy v místech, která jsem neznal, narazil na někoho znalého cesty, zejména od autodromu do Radostic. To velmi usnadňovalo cestu a dodávalo pocit jistoty (i když slepá důvěra, kdy jeden spoléhá na druhého,lépe řečeno se na něho vymlouvá, se někdy taky nevyplácí). Akorát jsem v itineráři sledoval průběžně čas.  Asi dvakrát jsem je míjel, když odpočívali a já jsem pokračoval ve svém tempu. Ta cesta údolím Bobravy byla dost úmorná, zvlášť ty dlouhé úseky na otevřených loukách.Síly dodávala vidina blížícího se cíle,určitá časová rezezva a hlavně obětavost naší - vaší cyklospojky, která neúnavně kolem nás kroužila  a prakticky na každém kilometru čekala s vodou a informacemi o trati. Vyřiď jí mé pozdravy a díky.Vedoucí trojici jsem naposledy zahlédl někde před  lomem v Želešicích. Ale to už jsem se taky nezadržitelně blížil k cíli. HEURÉKA !  DOBRO DOŠLI !  JÁ JSEM TÁÁÁK  ŠŤASTNÝ!(nemusím jistě připomínat první pověstná slova Venclovského, když ho vytáhli unaveného z vody po překonání Lamanche)
 
Tak jsem ti četl na netu, žeprej byl včera nějakej tropickej den a žeprej dokonce zkolabovalo několik lidí včetně 4letého dítěte.Nevím proč jsou ti lidi tak blbí a na slunko lezou když nemusí.Ale bez legrace, je štěstí,že to nepotkalo někoho z účastníků.Ačkoliv nejsem zvyklý nijak pít a takový ten zvyk nosit s sebou třeba v šalině poloprázdnou PET flašku s nějakou žbrundou a v každé zastávce z zoho ucucnout považuji spíše za folklór, včera to opravdu bylo zapotřebí.Nesl jsem si sice 3l vody,na každé kontrole vypil min. 2 kalíšky čaje, doplňoval zásoby v každé studánce. Nakonec tady byla vždy jako záchrana voda z Helenčiny PETflašky. Byl to takový pocit jistoty.
 
Tak toto jsou moje možná trochu neurovnané dojmy z včerejšího  pochodu. Nejsem žádný grafoman, ale k jejich sesmolení mě přiměla poznámka na vašich stránkách.
Nechci aby to znělo nějak formálně ale zasloužíte všichni organizátoři uznání za perfektně připravenou a zajištěnou akci. Propagace, organizace na kontrolách a občerstvení, to nemělo chybu. Bylo vidět, že to nedělá za peníze nějakej znuděnej profesionál, ale zadarno parta lidí, zanícená pro věc. Díky!

Do cíle nakonec po průchodu přes všechny kontroly v limitu 24 hodin došli:

David Král, Jarek Konečný, Milan Bartoš Sr., Pavel "BoHuš" Juřica, Tonda "Anvy" Vyhlídal, Jiří Svoboda, Olga Chladilová, Petr Chalupa, David Kosař, Tomáš Jedlička a Rosťa Matal - 12 lidí, z toho 9 se zapsalo mezi Pokořitele Brna poprvé, po dlouhé době jsme mezi ně přijali další ženu.

Do cíle se kromě nich doplazili ještě dalších 5 lidí, z toho jeden po limitu a další 4, kteří se vyhnuli kontrolním bodům.

Zde najdeš fotky z X. ročníku pochodu.


Akci pořádá

za podpory