Výsledky pochodu jsou zveřejněny. Významnými týmy letoška jsou Agenti chodci, Beat Gary, Gettpal, HejaHejTrail.cz, krtkův dort a Whismátí fotroBĚŽCI. Gratulujeme všem. Na předání odměn se ještě domluvíme v návštěvní knize. ∴ Více na stránce Nejnovější zprávy.
Často
kladené
dotazy
Nejnovější zprávy
Výsledky 2017
Návštěvní
kniha
bvvs[@]vyskovnice[.]cz
Brno 2006


Brněnské vokruch vokolo Štatlu

11. ročník

Autorem textu a fotek je Petr Chalupa, Pok. Br.

Ostatní fotky jsou zde

Kdy: 26. - 27. 5. 2006
Kdo: 80 lidí na startu, ze "zlínské skupiny" jen já
Další ročník pochodu. Tentokrát ovšem v opačném směru se startem z Mariánského údolí. Místo zapisování časů do kilometráže jsem fotil cedule a rozcestníky.
Oficiální stránky pochodu: pochod.vyskovnice.cz

Fotky a komentáře

Stovka se oproti minulým letům šla v opačném směru a start byl posunut do Mariánského údolí (konečná busu 45). Tentokrát se mi k účasti nepodařilo nalákat nikoho nového z mých známých (po vlažných ohlasech minulých let jsem se o to ani dvakrát nesnažil - jsou to máčky). Z účastníků minulých let se Hnilovi nepřidali, David si poničil nohy před 14 dny na "tréninku" mezi Zlínem a Vizovicemi a Pavel psal v 17:10, že jeho let z Dublinu měl zpoždění, takže to z Ruzyně do Brna už nestihne. Už při mém příjezdu do Brna cca v šest večer začalo pršet a pršelo i v době, kdy jsem dojel na start. Tam organizátoři a pár prvních chodičů budovalo provizorní přístřešek


Majitel blízké hospody (?) zapůjčil skládací stan, který se po chvíli podařilo postavit, takže zastřešená plocha se ještě zvětšila.


Chvíli před 20:00 začala registrace účastníků. Celkem nakonec vyrazilo 80 lidí, tedy o něco méně než minulé roky, ale i tak to vzhledem k vytrvalému dešti byl slušný počet. Příjemně mě překvapilo, kolik loňských úspěšných chodičů, které jsem si pamatoval z loňského roku, jsem na startu potkal: Tonda (Anvy) Vyhlídal, Milan Bartoš a Jarek Konečný s Olgou. Poslední dva sice letos nešli, ale alespoň přišli povzbudit ostatní.


Do startovní listiny jsem si zapsal čas 20:30 a něco málo po půl deváté jsem za stálého děště vyrazil. Trasu jsem si celekm pamatoval, takže sledovat mapu mi nepřipadalo nezbytné.


Rozhodl jsem se, že si budu zapisovat časy do kilometráže, ale pak mi přišlo lepší a jednodušší si významá místa vyfotit. Budu zapisovat kilometry podle oficiální kilometráže, i když u vesnic to bude nepřesné, protože kilometráž je nejspíš počítána ke středu, a ne k ceduli. Podolí: 1,5km


Vyrážel jsem v podstatě sám, ale mezi Podolím a Šlapanicemi jsem došel několik skupinek. Věděl jsem, že Anvy vycházel asi 5 minut přede mnou a tak jsem přemýšlel, jestli ho ještě uvidím (alespoň v Modřicích na první kontrole). Před Šlapanicemi jsem se připojil ke skupince 3 lidí. Jedním z nich byl i Honza Eliáš (zdravím), se kterým jsme šli společně až do Bílovic. Na jména zbývajícího páru jsem se bohužel nezeptal. Ve Šlapanicích jsem taky málem poprvé zakufroval. Pamatoval jsem si loňskou trasu, která ovšem nevedla z náměstí přímo k nádraží. Děkuji tímto ostatním, kteří mě nasměrovali správně. Šlapanice:5,5km


Stálý pochod po asfaltu za stálého deště. Tady musím pochválit můj foťák (Canon A70, ať udělám reklamu), který počasí zvládl velice dobře. Nemyslím kvalitu fotek, ale to, že vůbec fungoval. Z mapy, kterou jsem měl ve stejné kapse jako foťák zbyla jen vodou nasáklá papírová hmota. Nepromokavý obal jsem ze začátku dost podcenil, a pak už to nemělo smysl řešit. Kobylnice: 8,5km


Až do Sokolnic (Sokolnice?) se šlo po afaltových cestách a přestože jsem kolem slyšel hlasy o promočených botách, já jsem byl v pohodě. Z goretexové membrány v mých mírně díravých botách asi ještě dost zbylo. U rybníka za vesnicí jsme nějak nezaregistrovali první neoficiální kontrolu. Nevím, jestli jsme si jí prostě nevšimli nebo jestli jsme prošli moc brzy. Z rybníkem jsem skupince vnutil, abychom nešli nejkratší cestou, ale přes pole - tedy přesně podle trasy vyznačené na mapě. Za to se jim všem omlouvám, protože polní cesta sice byla oproti minulým letům v pohodě schůdná, ale stačilo pár kroků v metrovém porostu na poli, a všichni jsme byli od pasu domů důkladně promočení. Sokolnice: 10,5km


Při průchdu polem moje boty nabraly tolik vody, kolik se do nich vleze. Kdybych šel potokem, bylo by to stejné. Navíc déšť ještě zesílil, ale na pochodu je nejdůležitější psychika, takže se vesele vydávám vpřed a postupně předejdu několik lidí. Někde u Chrlic se taky rozpadla skupinka, ve které jsem šel asi posledních 10km. Při příchodu do Modřic zjišťtuji, že se mnou jde jen zmiňovaný Honza Eliáš.


V Modřicích byla první oficiální kontrola, podával se čaj a sušenky (obojí celkem bodlo). První chodci tady byli kolem půl dvanácté. Čekal jsem, že bych tu mohl dohnat Anvyho, ale byl tu asi 10 minut přede mnou. Modřice: 22,5km


Přestože v Modřicích na kontrole se vytvořila celkem početná skupina, vyrážíme s Honzou dál sami a hodně dlouho jsme žádného dalšího účastníka neviděli.


Za Želešicemi jsme provedli první pořádnější kufrování. Křižovatka, která při průchodu opačným směrem nevzbudila žádnou pozornost, byla tentokrát dost problematická. Prostě jsme minuli odbočku značky z pěkné asfaltové cesty a vyšplhali se mokrou trávou k nějaké zahrádce, abychom zjistili, že tudy cesta opravdu nevede. Navíc jsme na špatnou cestu navedli několik dalších lidí, ale časová ztráta nebyla nijak velká (5min?) Želešice: 24,5km


Ani průchod lomem o kousek dál nebyl úplně bezproblémový, ale to horší nás teprve čekalo. Údolí Bobravy bylo už loni "perličkou" na závěr trasy - někonečné kilometry na slunku v příšerném horku. Letos sice slunce ani horko nebylo, ale i tak je tato část nezapomenutelná. Mnohahodinový déšť udělal své. Tam, kde vedla cesta po rovině, vzniklo úžasné množství nejrůznějších kaluží: malé, velké, podlouhlé, hluboké, plytké,... Tam, kde vedla nezpevněná cesta do kopce nebo z kopce, se vytvořilo úžasně klouzavé bláto. Annenský mlýn 28,5km


Moje čelovka fungovala dobře, ale i tak jsem několik kaluží prošel nechtěně skrz. Tady se celkem spolehlivě srovnaly rozdíly mezi těmi, co šli ze Sokolnice přes pole (jako my) a těmi, kterí zvolili sušší varintu. Spálený mlýn: 30,5km


V Radosticích byla druhá neoficiální kontrola, kde jsme byli asi dvacátí, a hlavně skončila blátivá cesta (na chvíli). V údolí Bobravy jsme předešli Anvyho, ale jinak po dalších chodičích nebylo ani vidu ani slechu. Radostice: 34,5km (třetina trasy za 6,5h)


Cesta do Střelic a druhé zaznemenání hodné kufrování: od rozcestníku vede značka k chatkám, kde je třeba zahnout vpravo a jít podél plotu. Možná tam nějaká šípka je, ale já jsem ji neviděl. Zahli jsme podél chatek vlevo a důkladným zkoumáním pěšinky a stop na ní zjistili, že jdeme špatně = žádné stopy jsme nenašli. Po výstupu prudkým svahem v lese pokračovala další chuťovka v podobě blátivé cesty, tentokrát ovšem do kopce. V několika místech jsem měl pocit, že kdybych se zastavil, odkloužu pomalu zpátky do údolí. Honza říkal, že mu bláto přímo vyzouvá boty.


Na nádraží ve Střelicích jsme potkali 3 odpadlíky a udělali přestávku, kdy jsem pojedl řízek, okurek, tatranku a hroznový cukr. Pozitvní bylo, že přestalo pršet. Ale i tak bylo vody dost v botách, takže jsem ze svých zásob 4,5 pitné vody zatím spotřeboval asi půllitr. Na fotce je můj kolega v chůzi - Honza Eliáš a ždímání ponožek. Bylo pozoruhodné, že šel bez batohu - potřebné věci dal do mnoha kapesv bundě a na speciálních konzolkách u pasu nesl 2 láhve na vodu. Střelice: 37,5km


Cestou ze Střelic se začalo rozednívat, takže hledání zanček se zjednodušilo. Nad Omnicemi: 40,5km


Cestu kolem Masarykova okruhu jsme si zpestřili posledním významnějším kufrováním. Nějak nám dost dlouho trvalo, než jsme si správně spojili protizabloudivý jistič a mapu - po probdělé noci mi to asi nemyslelo úplně nejlíp. Dopadlo to tak, že jsme po žluté značce přišli na rozcestí s cyklostezkou a šli dál z prudkého kopce. Po chvili jsme se zastavili, otočli a vrátili na rozcestí, abychom se za chvíli vydali tou samou cestou. Tedy opět z kopce, tentokrát o něco dál až byla vidět první stavení v Žebětíně. Tak jsme se zase vrátili zpátky do kopce na rozcestí a po úplně jiné cestě (cyklostezka) vyrazili směr Helenčina studánka. U vodárny: 42,5km


Helenčina studánka a druhá oficiální kontrola. Kontroloři sice říkali, že jsme první, ale bylo jasné, že první tu byli už před šestou, tedy dřív než kontroloři. zajímavé bylo, že během asi 5 minut se tu sešlo snad 10 účastníků pochodu ze tří ruzných směrů. Kdosi obcházel Masarykův okruh ze západu, skupinka přišla po červené značce někde od Žebětína a my. Helenčina studánka: 49km (polovina trasy za 10,5h)


Po vyjití od Helenčiny studánky jsem se už musel chvíli rozcházet, ale k Ríšově studánce vede pěkná asfaltka. Ríšova studánka: 51,5km


Od Ríšovy studánky k hradu Veveří je celkem slušný skopec (prudce dolů), ale nohy ještě celkem dobře sloužily... Hrad Veveří: 55km


Na cestě od Veveří do Veverské Bitýšky jsme si vyzkoušeli první prudší kopce na trase. Veverská Bítýška: 58,5km


U studánky jsme se se zastavili jen krátce a minuli 2 borce, kteří tam svačili. Jeden z nich nás o pár minut později v oboře předběhl (doslova). Tři kříže: 59,5km


Cesta přes oboru proběhla v pohodě, jenom jsem si v minulých letech neuvědomil, že to moc po rovině není (šli jsme skoro pořád do kopce). Trnůvka: 62,5km


Cestou ze Senařova do Jinačovic jsme potkali mobilní neoficiální kontrolu a dozvěděli se, že první kontrolu jsme minuli. Senařov: 64km


V Jinačovicích byl otevřený obchod a tak si Honza dal jednoho extrémně rychlého lahváče. Já jsem právě dopil první jedenapůllitrovku vody a pivo jsem raději neriskoval. Z Jinačovic jsme se vydali poctivě podle mapy až na rozcestí Velká Baba. Dopoledne se obloha začala trhat - poprvé na chvíli vyslitlo slunce. Velké Baba: 68km (přes 2/3 trasy za 14h)


Cesta do České vede dost z kopce a stačila vyschnout tak akorát, aby byla slušně schůdná - teda ne že bych neklouzal, ale nepadal jsem. Pod Sychrovem: 70,5km


V České byla třetí oficiální kontrola. Podávala se zdarma polévka (vynikající). Dal jsem si ještě kofolu a čaj, snědl řízek,... Celkem jsme tu byli skoro hodinu. Potkali jsme tu i skupinu s M. Bartošem, kteří byli u Helenčiny studánky dřív než kontrola. Zbývající trasa je už výrazně víc o psychice než o fyzičce. Rozejití se mi trvalo snad 2km a navíc cesta do Bílovic není z nejzáživnějších. Takže hlavním cílem bylo dostat se co nejdřív do Bílovic a nepodlehnout trudomyslnosti. O zbytku z Bílovic jsem si říkal, že ho člověk musí dát i kdyby měl jít po čtyčech. Česká: 72km


Do kopce k jelínkovi se šlo celkem přijemně, ale trochu jsem začínal mít obavy ze sestupů po asfaltce do Bílovic a pak do Mariánského údolí... U jelínka: 76,5km


Výstup na Zavíravou mezi Vranovem a Útěchovem jsem ani nějak pořádně nezaznamenal. Jen to bylo trochu do kopce. Možná to bylo proto, že mě silně začaly štvát 3 kamínky v levé botě a jeden v pravé. Přes veškerou snahu odsunout je někam ke kraji boty jsem nakonec v Útěchově boty vyzul a vyklepal a otřel ponožky. Bylo to u příležitosti další neoficiální kontroly. Útěchov: 82,5km


Moje útěchovská útěcha, že jsem sice zastavil a budu se muset znovu rozcházet, ale zato bez šutrů v botách vzala za své po pár krocích. Ty svině musely být někde mezi ponožkama, nebo přilepené k chodidlu. Znovu rozvazovat boty se mi nechtělo, tak jsem to vydržel až do Bílovic. Sestup z prudkého kopce byl celkem náročný a nějaký puchýř asi přibyl. V Bílovicích jsme už poněkolikáté potkali skupinu Milana Bartoše. Honza se správně rozhodl, že memá cenu se zastavovat a hned po zapsání se na poslední kontrole pokračoval dál. Já jsem se taky správně rozhodl, že se s těma šutrama nebudu otravovat dalších 12km a po výměně ponožek jsem se jich opravdu zbavil. Bílovice: 89km


Rozcházení se do kopce je asi nejrychlejší způsob, jak se dostat do tempa, takže výstup z Bílovic byl v pohodě. Šel jsem po žluté a tak jsem zjistil, kde jsme minulé roky v opačném směru míjeli odbočku. Ochoz - Říčky: 93,5km


Je zajímavé, že posledních pár kilometrů se neskutečně vleče, jak loni tak i letos. Výhodou letošního směru bylo, že Mariánské údolí přeci jenom není tak dlouhé a je rozmanitější než údolí Bobravy (loňský koncový usek). Několikrát jsem si říkal, že za zatáčkou už musí být cíl, ale pořád nic - až jsem konečně uviděl autobus stojící na točně. Sláva, cíl, vítězství, dokonáno jest! Mariánské údolí: 101km (celkový čas cca 20:45)


Honza Eliáš dorazil pár minut přede mnou, takže jsme se v cíli ještě potkali. Pochod šel poprvé, dorazil až do cíle a navíc v dost dobrém čase - klobouk dolů. Tímto mu děkuji, že se mnou šel velkou část pochodu - ve dvou se to lépe táhne. Poslení část pochodu už jsem šel tak, jak to jen bylo možné - rychleji to nešlo a pomalejší rychlost taky nebyla možná, to bych se zastavil. Po srovnání s kilometráží mě potěšilo, že i v tomto stavu jsem šel slušně: 29 km z České za necelých 5,5h a posledních 12 km z Bílovic za 2:20.


Cestu domů jsem v rámci možností zvládl. Ovšem nastupování a vytupování z dopravních prostředků mi dělalo dost velké problémy - a to nemluvím o pocházení po přerovském nádraží. To, že vak do Otrokovic jel z kusé koleje, která je kdesi úplně mimo nástupiště, mi snad udělali schválně. Fotka mých bot po ujití 100km: na rozpadnutí nevypadaly, ale k s čistotou byly na štíru.


Trochu nechutná fotka, ale poté, co jsem viděl fotky bércových vředů ji sem zařazuji: silně odmočené nohy po minimálné 20 hodinách a 80 kilometrech v mokrých botách. Co je puchýř a co jen svraštělá kůže se ukázalo až po vysušení.
tereza (2006-05-30 15:23:15): Věř mi, že tvoje nohy vypadaji ještě moooc dobře:)


Takto vypadala moje mapa po usušení. Její rozbalování byla opravdu velmi jemná práce. Laserový tisk má oproti inkoustu nepopiratelné výhody, ale přesto z Masarykova okruhu mnoho nezůstalo.


Můj druhý glejt pokořitele Brna

glejt1.jpg


a letošní speciální příloha glejtu

glejt2.jpg


Oproti loňsku byla z mého pohledu výrazně horší první půlka kvůli dešti, naopak konec nebyl zas až takovým trápením jako vloni. Trasa opačným směrem je přeci jenom dost jiná, projevilo se to i na pár drobných kufrováních.
Dík moc organizátorům a doufám, že příští rok zase vyrazím.

Petr Chalupa

Historie 24h


Akci pořádá

za podpory