Můžete si přečíst následující vyprávění účastníků z průběhu BVVŠ 2012:

• Vyprávění Garreta z týmu Frikulín.
• Vyprávění Bosta z týmu Criketus.

S Míšou jsme se potkali loni na tomto pochodu a od té doby jsme toho spolu nachodili poměrně hodně, ale na letošní ročník stovky jsme se přihlásili až na poslední chvilku z důvodu velice náročné akce, která byla týden před pochodem.

Na startu
Přidělený čas 20.05, což jsem považoval za docela dobrou výhodu. Po příjezdu jsme se rychle zastavili na pár stanovištích a rychle dobalit věci do batohů a kopnout do sebe jeden energeťák. Nic se nesmí podcenit, takže jsme byli oba jak soumaři. A rychle na start.

První kilometry
Ze začátku jsme nastavili laťku poměrně hodně vysoko a střídali jsme běh s rychlou chůzí. Velice dlouho se kolem nás PROCHÁZEL jeden chodec, který díky své rychlé chůzi dostal poměrně trefnou přezdívku Terminátor. Takhle jsme proběhli všechny dědinky až po první novinku pochodu – odbočka před Kobylnicemi způsobila to, že jsme se lehce zpomalili, špatné předjížděcí podmínky. První kontrola byla letos až na ROVINÁCH (15,5 km). Zde jsem očekával po loňském vzoru první kontroly na ŽABÁRNIKU, že zde budou nekonečné fronty lidí. A ono nic, takže rychle pryč.

První krátká zastávka
Při míjení Chrlic jsme měli štěstí a mohli jsme aspoň trochu obdivovat ohňostroj z Kraví hory. Zároveň jsme se shodli, že si dáme krátkou zastávku na místě, kde ústí cyklostezka u Modřic na silnici. Toto místo nám je dobře známo, zde se otáčíme, když jedeme na bruslích.

Druhá změna trasy
Odtud jsme vyrazili na Modřice a druhou změnu, na kterou jsem se celkem těšil. Příjemná změna, na místo frekventované silnice krásná procházka mezi zahrádkami. Od zahrádek až po lom za Želešicemi jsme nepotkali jediného chodce. Až v údolí Bobravy se to začalo trochu štosovat. Na ANNENSKÉM MLÝNĚ (30,1 km) byla druhá kontrola a móóc dobrý čaj. Zároveň jsme se domluvili s organizátory, že jim necháme na stanovišti malou igelitku se zbytečnýma věcma (tímto jím děkuji za ochotu…). Cestou do Radostic jsme si hodně povídali, tak mi to nádherně uteklo.

Málo spánku
Po průchodu Střelic začal na Míšu působit nedostatek spánku v kombinaci s moc kofeinem. Hodně jsme zpomalili a bojovali sami se sebou. Další kontrola byla KÝVALKA (46,5 km), konečně jsme mohli zhasnout světla. Tady jsme dostali malou pochutinu, díky které jsme zjistili, že by nebyl špatný nápad dostat něco do žaludku, tak jsme si dali pár tyčinek a razili jsme si cestu dál tak rychle jak to jen šlo. U okruhu jsme si dali další zastávku, ošetřili puchýře a po pár minutách jsme pokračovali v cestě. Tady už to byla opravdu krize a já se bál, že Míša nedojde.

Dvojitý zázrak
Pod hradem Veveří si dala Míša odskakovací pauzu a já během ní naprostou náhodou našel PĚTILÍSTEK!!! Další kontrola byla pod HRADEM VEVEŘÍ (60,2 km), kde jsme vyfasovali mini Red Bulla. Po této kontrole byla Míša jak politá živou vodou. Kopec Tři kříže jsme dali takřka bez mrknutí oka. Cestou ke kontrole na SENAŘOVĚ (65,6 km) mě začala šíleně bolet kolena. Takže po menším nákupu v Jinačovicích jsem obral Míšu o dva Aspiriny, bez kterých bych jen s těžkým přemáháním bolesti došel někam dál.

Pár kopečků a polívka
Teď už jsem si začínal pomalu věřit, že se do cíle dostaneme. Jen odbočkou u Jelínka jsem si nebyl vůbec jistý a byl jsem celkem rád, když jsme u odbočky potkali pár odpočívajících kolegů. Tempo jsme neustále zvyšovali, tak se nebylo čemu divit, že ve VRANOVĚ (77,7 km) jsme byli za krásných 16 hodin. Polévka (gulášová) se stejně jako loni povedla a ještě jsme si k ní dali každý po kofole. Z Vranova do Útěchova nám cestu zpestřovalo pár skupinek dětí, co si vyrazili na výlet. Myslím, že pohled na nás pro ně musel být odstrašujícím příkladem.

Příprava na poslední štaci
Za Útěchovem je takové trochu větší nekonečno, které se táhne snad každému chodci – sil ubývá, dlouhé roviny a asfaltová cesta. Ale i tak jsme do Bílovic takřka doběhli. Původní plán byl ten, že si dáme ještě kofolu, ale když tu nebyla kontrola, bez zastávky jsme pokračovali dál. Za Bílovicemi je pro mě noční můra – stoupání korytem až na SPÁLENISKO (90,1 km). Letos se nám dokonce povedlo do kopce i předbíhat jiné chodce, kteří jen kroutili hlavou. Na kontrole byl za odměnu veliký výběr nápojů. Ale tím, že jsme se tady zastavili, nám dokonale ztuhly nohy. Při sestupu do Mariánského údolí jsme museli působit úžasně komicky.

Poslední kilometry + CÍL
Na začátku údolí to šlo celkem v pohodě, dokonce i málo cyklistů, ti ale s blížícím se cílem neustále přibývali. Kolem rybníka Pod hrádkem už byl celkem veliký problém se jim vyhýbat a občas jsem už jen čekal, kdy mě někdo skopne dolů. Ještě pár minut, které jsme si už skoro užívali opojeni vítězstvím, a už byl vidět cíl, jak nádherný to byl pohled. V cíli na nás už čekala zasloužená kofola a po chvilce i glejt a tričko.

Zhodnocení
Za čas 21.36 jsme dokázali ujít 100 km. Pro někoho nepředstavitelná vzdálenost. Pár minut po pochodu jsem přemýšlel nad tím, že bych příští rok pomohl s organizací, ale to mě opravdu rychle přešlo a vím, že za rok budu zase na BRNĚNSKÉM VOKRUHU VOKOLO ŠTATLU a snad i na Rh+. Zároveň moc děkuji Míši, je to zlatá osůbka, se kterou bych šel klidně až na konec světa.