Výsledky pochodu jsou zveřejněny. Významnými týmy letoška jsou Agenti chodci, Beat Gary, Gettpal, HejaHejTrail.cz, krtkův dort a Whismátí fotroBĚŽCI. Gratulujeme všem. Na předání odměn se ještě domluvíme v návštěvní knize. ∴ Více na stránce Nejnovější zprávy.
Často
kladené
dotazy
Nejnovější zprávy
Výsledky 2017
Návštěvní
kniha
bvvs[@]vyskovnice[.]cz

 

Brněnské vokruch vokolo Štatlu

18. ročník – 2013

Dramirovo vyprávění

BVVŠ 2013

Je celkem logické, že se na vás někteří lidé mohou dívat trochu s podivem a ťukat si na čelo, když se rozhodnete jít 100km pochod. Když si kvůli této akci vezmete volno a vydáte se na otočku do ČR (z Francie), přičemž cesta autobusem vám zabere celý den, tak to už je skutečně na pováženou. Zvláště když ten pochod pak dojdete.

Neměl jsem sice žádnou speciální přípravu, ale do laboratoře jsem chodil (skoro) každý den pěšky (cca 5+5 km) a občas o víkendu vylezl na nějaký kopec v okolí Grenoblu („hlavní město“ francouzských Alp).

Tento ročník byl již mým třetím v pořadí, samozřejmě pod vlajkou Hamiltonova-Jacobiho týmu, jen jsem tentokrát přenechal vedení Bezimu („Bezmozek“). Můj první ročník dopadl celkem dobře, s Neumíkem (další oxymóron) jsme se doplazili na 72. kilometr. Poslední dva kilometry do České nám sice trvaly hodinu „zombie-walkem“ a při čekání na autobus jsme trochu kolabovali, ale celkově dobré. Při své druhé účasti na BVVŠ jsem s sebou vzal i ženu (nic proti výtečným chodičkám a ženám obecně, zvláště těm sportovně založeným a výborným členkám týmu, musím vyzdvihnout zvláště Klárku a Janču), což, jak se dalo čekat, nebyl nejlepší nápad, takže jsem skončil mnohem později, ale zato s mnohem menším počtem kilometrů v nohách a skoro dvojnásobným nákladem na zádech (ale moje chyba).

To jsem trochu odběhl, nyní zpět k roku 2013. Jelikož byl celý náš ročník na Erasmu, nebylo překvapením, když jsem byl jeho jediným reprezentantem (Neumík to měl ještě dál a navíc to již došel o rok dříve). Tým však doplňovali výteční a mladší studenti našeho oboru (trocha reklamy - Fyzikální inženýrství a nanotechnologie).

Bahno v údolí Bobravy bylo neskutečně depresivní, bahno uprostřed trasy zaměstnalo mozek hledáním lepší cesty a bahno ke konci pochodu bylo skoro vítaným zpestřením (je to asi divné, ale občas jsme jím šli zcela záměrně). Ten asfalt, štěrk ... neskutečné utrpení. Bobravské bahno jsme překonali zvláště díky vůdci - Bezimu, díky němuž jsme tento úsek zvládli ve výborném čase - do Střelic jsme dorazili ještě za tmy, což se mi nikdy předtím nepovedlo. Zde jsme zanechali část týmu kvůli zdravotním komplikacím a již v menší skupině pokračovali dále. Pod Veveřím (hradem) mne bohužel opustil zbytek týmu i s vůdcem, který měl ještě dost sil a tudíž možnost dojít mnohem dále, ne-li přímo do cíle. Dal však přednost odpolednímu fotbalu, kdy slíbil spoluhráčům, že určitě nastoupí. Zde se nechápavě tvářili další chodiči oddechující před výstupem na hrad... Ani nahoru na hrad se nechtěl podívat... Nahoře jsem samozřejmě nalezl kontrolu, tak jsem se snažil spoluchodičům dovolat, aby měli alespoň své kilometry řádně stvrzeny. Nikdo to nebral, tak jsem seběhl kopec dolů, kde jsem však bohužel zjistil, že už jsou pryč... Takže zase zpátky do kopce... Vzal jsem to trochu svižněji a pokračoval jsem dále, abych doběhl dvojici chodičů, která mi již pod Veveřím nabízela, abych se k nim přidal.

Díky této české dvojici: Hrabka (spoluchodič a pak navigace) a Špalík (spoluchodič až do zdárného konce) jsme postupovali zdárně kupředu.

Před Vranovem jsem však měl neskutečnou krizi, navíc, když mi na kontrole řekli, že je to ještě kilometr... Byl jsem rozhodnut se tam nějak doplazit a skončit. V hospodě jsem se několik minut díval nepřítomně na polévku před sebou a i z vyjádření ostatních se dalo soudit, že nevypadám nejlépe. Ale polévka a čas mi pomohly...

Řekl jsem si, že se s ostatními (Hrabkovi došla přítelkyně) dobelhám do Útěchova, odkud jezdí více autobusů. Po cestě jsem odbočil napsat velmi krátký a duchaplný příspěvek do vrcholové knihy Brněnské výškovnice. V Útěchově se odpojil Hrabka s přítelkyní a já zjistil, že mám ještě nějaké síly na pár kilometrů plazby (plazení to úplně nebylo). Se Špalíkem jsme tedy mířili dále podporování na dálku Hrabkou, kterým nám občas pomohl s navigací.

Se Špalíkem jsme se vzájemně podporovali, střídali jsme chůzi s podivným poběhaváním a občas s díky uvítali trochu bahýnka, aby si nohy odpočinuly od toho strašného asfaltu. Posledních 7 km bylo opravdu nekonečných. Ale stálo to za to :). Ke konci jsem opět přešel na belhání, ale hlavně díky Špalíkovi jsme to zvládli.

Počasí vyšlo krásně, u Tří křížů vysvitlo sluníčko, pak jen přeháňka a do cíle jsme dorazili akorát. Jen jsme sedli a začalo pršet.

Díky Korýšům i pomocníkům za skvělou organizaci akce. Již to zde bylo zmiňováno, ale kdybychom neměli v pochodové tlupě člověka, který si konec trasy důkladně nastudoval a prošel, tak bychom to tak dobře z Lelekovic k Jelínkovi netrefili... Jinak výtečné.

Jen jsem si zpětně říkal jestli mi to stálo za to, když jsem zpátky ve Francii zažíval týden s bolením hlavy. Doteď nevím, zda to bylo z těch dvou klíšťat, nebo z chemikálií v laboratoři, ale nakonec to bylo dobré :). Dramir

Fotky z pochodu a další

Johnnyho fotky

Orgové


Neúplná sestava na startu;
zleva horní řada: Milan, Limu, Mojmír, Kuba, Mirek, Hanka, Lenka, BoHuš, Háča, Eda, Johnny, aLbi
dolní řada: Veronika, Petr, Darina

Návštěvní kniha 2013   


  
Akci pořádá

za podpory