- Vodstvo
Většinou, když se jde po horách, tak to může být zajímavé z hydrologického hlediska, protože po hřebeni prochází rozvodí,
někdy dokonce rozmoří ... To v Brně nemáme, největší vzdálenost mezi místem na trase a soutoku vod z tohoto místa odvodněných
je pouhých asi 24 km (vzdálenost od bodu Ochoz-Říčky, kde je rozvodí mezi Svitavou (-> Svratka) a Říčkou (-> Litava -> Svratka), a soutoku Svratky s Litavou v Židlochovicích).
Duálně (použijeme opačnou úvahu) máme uvnitř okruhu místo (soutok Svratky a Svitavy nedaleko za obchodním střediskem Olympie),
jemuž odpovídá 66 km vzdálený bod (Poličský vrch) -
nejvzdálenější vrchol, kde se roztékají vody stékající se v Brně.
Právě jedenkrát překonáme kromě Svitavy také brněnský veletok Ponávku,
ovšem pouze jako zatrubněnou strouhu ve Vranově asi 500 m od jejího pramene, a proto ji příliš nezaznamenáme;
trasa Rh+ navíc téměř kopíruje hranici jejího povodí. Vezmeme-li v úvahu jižní pramen Ponávky jižně od Vranova (viz např. mapy.cz), pak se celý téměř 17kilometrový potok schová do vnitřku trasy pochodu.
Jinak je nejdelším vodním tokem, který celý obejdeme 10kilometrová Leskava. Naproti tomu, Svratku přejdeme 2x, z toho jednou při horním konci Brněnské přehrady. Sudým kladným počtem také překonáme hraniční řeky vokruhu Bobravu a Říčku.
Prýgl - Brněnská přehrada
- Geomorfologie
Zde srdce člověka hledajícího zajímavosti zaplesá - Brno leží přímo na rozhraní systémů, největších geomorfologických jednotek.
Zatímco ten Hercynský, konkrétně jeho Česká vysočina, zabírá severozápadní tři čtvrtiny okruhu, Alpsko-himalájský systém pokrývá, navzdory svému názvu plochou, jihovýchodní čtvrtinu patřící k Západním Karpatům.
Během pochodu tedy spolehlivě navštívíme oba systémy, pokud dojdeme aspoň do Bedřichovic.
Česká vysočina je zde zastoupena coby Česko-moravská provincie, konkrétně jako Brněnská vrchovina, jmenovitě
Bobravská vrchovina (Želešice - Česká), Drahanská vrchovina (Lelekovice - Mariánské údolí) a Boskovická brázda (do té jen párkrát šlápneme levou nohou poblíž hradu Veveří).
V Karpatech se projdeme pouze přes jejich sníženiny, jmenovitě Dyjsko-svratecký úval.
Pohled od České přes Řečkovicko-kuřimský prolom na Babí lom v Drahanské vrchovině
- Výhledy
Aby ale nezůstalo jen u zajímavostí na mapě, z cesty je i leccos vidět. Už z karpatských polí je, dokud je trochu světlo, vidět Pracký vrch s Mohylou míru a vojenským radarem (míru není nikdy dost),
na jihu hřeben Výhonu a za ním vykukující Pavlovské vrchy neboli Pálavu. Dále
se nám otevírají pěkné výhledy na Bobravskou a sousední Českomoravskou vrchovinu z cesty z Jinačovic na hřeben Baba - Sychrov.
Možná nejlepší výhled na základní trase je z luk při výstupu z Lelekovic - zde je vidět Brno a daleko na jih za něj - Pálava, až Galgenberg a Leisergebirge v Rakousku.
Ovšem díky větrné smršti v červnu roku 2010 máme jeden ještě lepší: z vrcholu Zavíráku, což je asi 50 m od cesty se naskýtá výhled na západ, s dominatou dýmajících dukovanských věží na obzoru a pokud máme trochu víc energie a přeje nám viditelnost, můžeme udělat pár kroků do křoví směrem ke stromům, kouknout na jihojihozápad a uvidíme Schneeberg - dvoutisícovku, která je nejbližší k Brnu a nejsevernější z celých Alp.
Ovšem tyto výhledy jsou o ničem ve srovnání s tím, co člověk vidí z největšího taháku trasy Rh+, rozhledny na Babím lomě. Nejen, že je odtud vidět vše výše jmenované, ale i část Moravského krasu na sverovýchodě a Karpaty, konkrétně ty Bílé s pohraniční moravskoslovenskou Velkou Javořinou a ty Malé, kousek dál na jih.
Za nejvzdálenějším výhledem však musíme zvolit dvojí +, neboť se ho dočkáme až na trase Rh++ při výhledu z Alexandrovy rozhledny, pokud nám bude přát štěstí.
Je to totiž jedno z mála míst, odkud může člověk vidět nad panoramatem Brna i panorama Alp, konkrétně Schneeberg, Rax, Schneealpe, Otscher a další dolnorakouské skupiny. Tím nejvzálenějším je ale ještě víc na západ posunutá skupina Hochschwabu se stejnojmenným, 2277 m n. m. vysokým vrcholem, bodem brněnské výškovnice ve vzdálenosti 215 km.
Brno a Alpy z Alexandrovy rozhledny
- Geologie
Je velice pestrá a podél trasy se nachází několik geologických zajímavostí. Údolí Říčky je v severní části vápencové, zasahuje sem jižní část Moravského krasu,
zatímco v jižní části je tvořeno převážně karbonskými usazeninami, v mladších prvohorách zde bylo moře. Vstupem do vněkarpatských sníženim v Podolí
se však ocitáme na dně moře neogénního, tj, pozdně třetihorního, které zde zanechalo jíly, dnes však z velké části překryté čtvrtohorními štěrky.
Z Bedřichovicemi se do nich Říčka zařezává trochu hlouběji a na obou stranách se opět vyskytují vápence, ovšem velmi odlišného původu. Zatímco na východní straně, na Žuráni, se jedná o Litavské vápence z mladších třetihor,
západně od Bedřichovic, v cípu pole mezi dálnící D1 a silnici na Slatinu se nachází výrazný závrt. Ten je důsledkem krasové činnosti v devonských vápencích v oddělené nejižnější části Moravského krasu.
Jakmile vstoupíme do údolí Bobravy, narazíme na veliký lom na amfibiolit, přeměněnou hlubinnou vyvřelinu. Dostáváme se zde do Brněnského masívu
pokrývající Hercynskou část Brna s výjimkou snížených oblastí, kam zasahovalo neogénní moře. Hlavními horninami Brněnského masívu jsou hlubinné vyvřeliny prekambrického stáří, zejména granodiority, což je horninový bratranec žuly.
Brněnský masív je však z velké části přerušen pásmem prvohorních výlevných vyvřelin táhnoucím se od středobrněnských kopců (Petrov, Špilberk) přes Kraví horu a Velkou Babu až po Kuřim.
Následuje Babí lom tvořený devonskými slepenci s nádherně patrným skloněním vrstev v důsledku prvohorního vrásnění.
Závěrečnou částí je Moravský kras, který přecházíme v jeho jižní části kolem rezervace Zadní Hády do údolí Říčky. Horninami jsou zde devonské vápence, v nichž dochází ke krasovým jevům, Říčka je tudíž částečně podzemním tokem, severovýchodně od Kaprálova mlýna vytéká na povrch. V Oblasti Hádů je nad devonskou vrstvou také vrstva jurských vápenců, tento rozdíl je krásně patrný v lomu na Hádech.
Skály na Babím lomě
